- Maid oblečení -pracuje v Sugar Caffé:
Kyasarin Besarius
ARIES
žena (21.3. 2024 -21let)
Japonka, mutant UNKNOWNS
POVAHA
Snadno se vzruší a má sklon k výbuchům hněvu i agresi. Snadno se naštve a ještě snadněji se pouští do konfliktů a hádek. Velmi často reaguje impulsivně, nerozvážně a má tendenci jít poněkud "hlavou proti zdi." Soužití s ním rozhodně není jednoduché, protože často mluví dřív, než myslí. Navíc vyžaduje od ostatních ústupky, kterých sám není schopen. Sice se ze začátku projevuje jako tichý, ale vždy když si navykne na společnost je poněkud hodně ukecaný..což pochytil, když se často převlékal za dívku.
ZAJÍMAVOSTI
Na zádech má tetování lebky berana. Skoro pořád nosí paruku, šatičky a kontaktní čočky. Jednoduše se chová jako každá puberťačka v dnešní době, co strašně moc miluje asijskou kulturu. Má fóbii z vody.
SCHOPNOSTI
A (obyčejné)- zachází skvěle s chladnými zbraněmi, hraje na klavír
B (nadpřirozené) - Dokáže se proměnit na něco jako polodémona, vždy když se dostane do transu. Nic si nepamatuje, jednoduše jako kdyby to byla jiná osoba. Vlasy ji ztmavnou, objeví se beraní rohy. Její tělo se nepatrně změní. Zvětší se, je ohebnější a více její tělo odolá mechanickému poškozování. Díky téhle přeměně dokáže ovládat živel oheň stejně jako ovládá svůj dech. I když není proměněná oheň ji nikdy neublíží.
C (slabiny) - jako každý mutant má své slabiny, když není změněná je jako každý jiný člověk...zabije ji pád z výšky, velká ztráta krve, zastřelení....apod. Když se promění, jedině ji dokáže zranit čistá (destilovaná) voda nebo opravdu zdlouhavé zraňování, dokud nevykrvácí.
BYDLENÍ
Žije v menším dřevěném domku, kousek od menšího lesa. Miluje samotu, kde může být jednoduše sama sebou a nebude muset něco skrývat.
ŽIVOTOPIS
Říkám si Aries...a jsem psychopatický sériový vrah. Řekla bych že je to už celkem dlouho. Ani nevím kdy a jak to vlastně začalo, ale pan doktor – starý odepsaný robot ( tady v tom velkém domě kde často žiji řekl, že bych na to měla přijít a že bude nejlepší když to všechno napíši. Jako příběh. Řekla jsem mu, že neumím psát příběhy. Ve škole jsem ze slohu nikdy neměla lepší známku než trojku a taky nepíšu vždycky zrovna spisovně, ale pan doktor řekl, že to nevadí, hlavně abych prý napsala, co si o tom všem opravdu myslím. Nejdřív jsem si myslela, že si o tom nemyslím vůbec nic, ale teď mám pocit, že to přece jen půjde. Prý až začnu psát, přijde to samo. Tak jsem zvědavá. Nevím, odkud začít, a tak začnu od začátku.
Moji rodiče se seznámili na kulečníku, v baru, teta Haruno dokonce tvrdí, že mě na kulečníkovým stole i počali, ale to se mi zdá už hodně praštěný. I když kdo ví? Táta se po každý, když na to přišla řeč, jen chechtal a máma ho pak honila s hadrem po kuchyni jako dotěrnou mouchu. Táta se potom obvykle uklidil k pivu a na mámu dotíral večer, když se zamkli v ložnici, a přes zeď do dětského pokoje byli pak slyšet ty neuvěřitelný zvuky jejich milování. Nejdříve jsem si myslela, že táta nějak mámě ubližuje, ale až jsem byla větší ukázalo se, že to byl spíše opak. Vše šlo hezky, než se máma s tátou pohádali, řvali šíleně po sobě, zrovna byla noc a já byla ve svém pokojíčku, nakonec jsem se z té hádky dozvěděla, že táta se od nás stěhuje, protože má jinou přítelkyně, nejspíš ho máma už přestala bavit. Tak se teda táta odstěhoval, bydlel od nás jenom pár bloků. Máma se z toho sesypala, přestala chodit do práce, mě za trest zavírala do nějakého sklepa a nechávala mě hladovět.Byla to ukrutná bolest, měla jsem takový hlad, ale brala jsem to že máma je jenom nemocná a brzo to přejde, všichni to věděli že to máma dělá, ale vůbec mi nepomohli, křičela jsem o pomoc, bouchala do dveří a různě, a když mi došli síly tak jsem škrábala na dveře, takhle to šlo dalších pár roků. Pak se něco ve mě zlomilo, začala jsem každého nenávidět..Tátu protože mámu opustil a už se se mnou nestýkal, mámu protože mě takhle trestala, přitom když jsem za to nemohla a nakonec ostatní protože mě vůbec nepomohli a nechávali moji matku v tom co dělala..Jednoho dne matka zapomněla zamknout dveře od bytu, byla noc a nikdo u nás asi nebyl doma, protože jsem neslyšela mámu jak rozbíjí a hází s věcmi, uslyšela jsem něčí kroky a probudila jsem se. Dveře od sklepa byli rozražené, přede mnou se někdo zjevil, byl to nějaký muž s robotem, vzali mě do náruče a pomalu se mnou odcházeli, jak jsme šli po bytě, uviděla jsem mrtvou matku i svého otce, myslela jsem si že to udělali oni, byla jsem za to nějak ráda, nakonec mě dali do auta a odjeli se mnou do nemocnice, byla jsem na různých vyšetření a několik dnů mě tam pozorovali, zjistila jsem že ten muž je tam doktor a ten robot je jeho asistent. Ten muž se jmenoval Takahiro a říkal, že pracuje někde v „Novém světě“ o tom místě jsem nikdy neslyšela taky jak bych mohla když jsem celý svůj život jenom trávila ve škole a ve sklepě, no sice poslední dobou jenom ve sklepě. Propustili mě, nevěděla jsem kam jít tak jsem se vydala za babičkou do Kyota, bohužel když jsem tam došla, zjistila jsem že je mrtvá, byla nemocná už když jsem se narodila. Ubytovala jsem se v její chatě, vykopala jsem svojí babičce u chaty hrob, opatrně jsem ji tam dala a zahrabala ji, na starém tržišti jsem nějaké ty květiny ukradla, byly to červené růže, dala jsem jí na hrob a řekla pár slov, něco ve smyslu, jak jsem ji měla ráda atd. Ta chata ve které jsem byla se celá rozpadala. Po nějaké domě, jsem se skamarádila s pár dětmi jako já, říkalo se nám zlodějíčkové, dokázali jsem za bílého dne kohokoliv okrást aniž by si toho všiml, vyhledali jsme si jednou takovou kořist byla podle nich pořádně bohatá, když jsem byla u něj a chtěla ho okrást, zastavil mě, všimla jsem si že je to Takahiro, který mi pomáhal, vyptával se mě co tu dělám a různě, všechno jsem mu povykládala, vzal mě k sobě domů, nechal mě u něj bydlet, po roku jsem se stala součástí jeho rodiny, říkali mi že jsem jeho malá sestřička, celkem se mi to líbilo a nechávala jsem si tak říkat, nakonec jsem zjistila že v tom velkém domě bydlí i ten robot, byli něco jako bratři, taky ho zachránil když byl Takahiro menší, jejich příběhy z dětství se mi vždy strašně líbily že bych to vydržela poslouchat i celé dny, poučovali mě že se mám chovat hezky, přestat krást a dál a dál, bylo toho spousta...Často jsem chodívala do Kyota za svojí zesnulou babičkou, si s ní povykládat jak se mám a co se mi stalo nového..ostatní děti se mi smáli a říkali mi že nedám ani svojí babičce po smrti pokoj a abych si to prý uvědomila tak na mě vylévali kýbl plný prasečí krve, nesnášela jsem je, tak moc
Příjem 
Předmět: Kyasarin Besarius 
Sun Jan 15, 2017 3:27 pm
