砂糖カフェ ( Satō kafe ) - Sugar Caffé

Byl vzhůru už dlouho, né že by něco dělal. Pár hodin jen tak zíral do stropu nebo by se to alespoň dalo tak myslet, protože u myšlení se mu neudělala ani jedna vráska. Byl v myšlenkách uplně pohlcen a zakladal si ruce na hrudi. Musí něco vymyslet. Musí to začít jinak už nikdy neuvidí pravý svět, neuvidí svého syna, neucítí pravou slobodu a neuvidí upřimný usměv ze štěstí. Skoro všichni se tu jen trápili.
Rozhodl se tedy. Vyskočil rázně z postele, hodil na sebe rychle kostkovanou košili a hodil si do pusy kus chleba, který cestou jen tak ožužlával. Robotů si cestou nevšímal, bylo to tak nejlepší. Jednoduše si jich nevšímat a jít. To už zjistil a byl uplně v klidu. Nakonec otevřel dveře kavárny, kde už byl v podstatě očekávaným hostem po těch dnech co tady je. Za ním už zůstal jen cinkot zvonku. Sedl si k pultu před známou holku a rovnou ji položil peníze. "Dobré ráno Kya," pousmál se jenom lehce a opŕel se předloktím o stolek.

Díval se v podstaté asi kdekoliv jen ne na ní. Až když se zeptal tak k ní prudce otočil pohled a trochu se zavrtěl na židli. "Jen obyčejní neslazenou kávu jako pořád," mile se na ní usměje. Vidí jak je dnes nesvá. Asi se něco nepovedlo jak mělo, no měl tak trochu jiné starosti. Podívá se k oknu. Ještě i po takové dobé je často vidět jak roboti nosí své oběti. Tolik škody. Sykl trochu a radši se soustředil na servírku. "Pospíchala jsi?" mírně ukáže náznakem na jeden rozepnutý knoflíček a prohrábne si vlasy. Ještě, že tu byl dnes první. To bude asi ten problém. Nikdy tu nebyl uplně první. Nejspíš dnes kráska trochu zaspala a zvíře bude asi brzy nadosah.

V noci zase nespala, protože ji pronásledovaly jednou za pár dní zlé sny. Radši si bere prášky, aby neusnula. V kavárně už byla od doby, co se začala rozednívat. Hned jak přišla dala ceduli na stranu 'otevřeno', protože věděla, že někteří chodí brzo do práce a chtějí kávu, kterou zde milovali. Stála tiše za pultem a upravovala věci, aby se nenudila. Přeci jenom chce, aby to tam vypadalo upraveně. Po nějaké době se podívala na hodiny. Neměla ráda, když někdo neposlechne to, co řekne. "Tss." zasyčela, ale to už slyšela zvuky zezadu a trošku zpozornila. Lehce se pro sebe ušklíbla a už se ani nehnula. Uslyšela hned zvonek, kroky a nakonec dva hlasy. Hned poznala, že to je Trevor a Kya. Jen je poslouchala a mnula tiše tužku v ruce. "No strach by jsi měla mít." řekla po nějaké době, když byla vedle ní za pultem a ani jeden z těch dvou se jí nevšiml. 

Vracel se z míst kam chodil každou noc. Bylo na čase získat další věci možná by bylo lepší na to nebýt sám,ale na druhou stranu ,kdyby o tom někdo věděl bylo by všechno mnohem horší takhle takhle stačilo být Shadow a vše bylo v pořádku. Tak jako tak nyní měl jít do kavárny, proč s trochou štěstí by mohl sehnat jídlo nebo peníze, to se uvidí a nebo práci jedno z toho,ale co by vlastně on mohl dělat když nevěděl kdy bude zase muset být Shadow.
Trochu ve smutné náladě proto vešel do kavárny ani nepozdravil sedl si ke stolu a rozhlédl se po tom co by se dalo dělat. Možná tu potřebují kuchaře a pak pak by se dostal i k jídlu byla by to cesta,ale na jak dlouho jak dlouho dokáže sám zajistit jídlo. Jenže jiná varianta nešla ne zatím.

Podívala se po chvilce na ni, ale hned se jí směr pohledu změnil na Trevora. "Zdravím Trevore." usmála se mile. "Já neřekla nic o tom, že to myslela špatně.. si o tom ještě promluvíme."povzdechla si. V tom ale zvedla pohled k novému stvoření, co právě přišlo dovnitř. Jen lehce pokrčila obočí a zavrtěla trošku hlavou. Na chvilku nevnímala, ale chtěla jí odpovědět. Místo toho se však lekla a trošku couvla dozadu. "Bože telátko." hned ji začala prohlížet jestli je v pořádku. Překvapilo ji jak vše bylo hned uklizený. "Jsi v pořádku?" podívala se na ni. "Běž se převléknout.. měly by tam být náhradní šatičky." pomalu ji obešla a došla k tomu, co přišel. "Co to bude?" usmála se mile.

Jen koutkem oka zahlídl příchozí osobu zatímco si vzal svou kávu a promíchal ji. Pak ním trochu trhlo dozadu a hned se naklonil zda je v pohodě. Uvědomil si, že ona je vlastně ale vůči teplu odolná a tak si trochu oddechl. Za kávu se poděkoval jen velmi rychle a sledoval jak Kya upaluje sem a tam. "Zdravím Kiro...jistě," usmál se trochu pobaveně. Nechal je dělat svou práci jelikož bylo vše asi v pohodě. pak se na židli otočil tam k tomu chlápkovi a Kiře. Bylo hezký jak se tam rychle pohybovala, no ten chlapík ho udivil. Měl takovou zvláštní auru. Šel z něj zvláštní pocit až se mu trochu zvraštilo obočí, no nechal to být a přemýšlel, kterou čtvrť by měl prozkoumat. Je si jistý, že někdo se určitě připojí. Opřel se loktem o pult a sledoval dveře odkud Kya odešla. Tak energická holka až je kolem ní chaos. Což nešlo říct často o Kiře. Rád je takhle sledoval u myšlení.

Skoro vykřikl a použil svou schopnost ,když si uvědomil že nesmí navíc jak se zdálo onu dívku to nepálilo a nikoho jiného to neudivovalo, spíš se zdálo že on udivuje vlastně na sobě citil pohled toho muže. Asi se mu něco nezdálo,ale to bylo v pořádku nahodil prostě usměv a snažil se tvářit dobře hlavně proto ,že  se ho někdo přišel zeptat co by si přál.
" Hmm to záleží pokud hledáte kuchaře nebo pomoc tak práci a pokud ne ..."
prohlédl si jí trochu blíže spíš zkoumal ,co se bude dát vzít.
"Pokud ne tak asi čaj....ano čaj bude fajn."

Chvíli je sledovala, pak sklopila pohled k zemi." Nic mi není...děkuji za zeptání" zašeptala, i když její nohy a vlastně celá spodní část, byla rudá..jak měla popálenou kůži. Normálně by ji něco horkého neublížilo, ale tohle byla voda..její slabost. Takže ji to dost mučilo.  Ale i tak se držela, aby neupustila nervy. " Hai..omlouvám se za rozruch, hned budu zpět.." uklonila se lehce a odešla do šatny. Svlékla ze sebe šaty a podkolenky, pověsila to na radiátor, aby to uschlo. Šla do koupelny a začala si opatrně sušit kůži, vždycky sykla a lehce se zamračila." Sakra..proč se jen tak lehce dokážu nechat rozhodit" Zakňučela, skousla si silně ret a začala vzlykat. Když se po několika minutách uklidnila, opět se šla obléct do náhradních šatů. Navlékla si podkolenky a pak také šatičky. Červenou kůži zakryla tím, že ty šatičky byly delší a nové podkolenky měla skoro dost vysoko.

Trošku se ještě zasmála jak se Trevor tváří, ale jen se snažila být hodná, i když neměla skoro žádnou náladu.. jen lehce vyděšenou. Po chvilce pokrčila obočí, když řekl takovou věc. "Emmm.. to si budu muset promyslet." nevinně se usmála. Potřebovala různé věci, aby ho vůbec přijala. "Dobře. Vydržte pár minutek.. bude to hned." zase se usmála, otočila se a odešla zase za pult. Podívala se ještě na Trevora. "Sleduješ ho jako kdyby to byl nějaký vrah." potichu se zasmála. Vyndala hrneček a dala do něj čaj. Do konvice nalila vodu a postavila ji, aby se ohřála. "Jdu se podívat na Kyu." řekla po chvilce a zašla do zadní místnosti. Věděla, že se bojí vody. Musí to vědět kvůli téhle práci. Jakmile ji viděla. "Bolí to hodně?" zase si ji prohlídla. Skenovala.

Začal se dívat do šálky. Míchal si lehce kávu a vypadal jak by v ní hledal nějaké odpovědi. Něco se mu prostě nezdalo. Díky zkoumání měl na druhy lidí trochu čich. Jejich rozhovor vŮbec neposlouchal možná tak tóny jejich hlasů. Pak zvedl pohled od šálky na Kiru a zachechtl se trochu. "Jen jsem se zamyslel.." odvětil pobaveným hlasem. Ještě by to náhodou nebyla o tom chlápkovi pravda a zkazil by mu tady šance nebo něco. Každopádně si najespíš bude všímat. "Jistě," olízl si lehce rty a napil se už z kávy. Dost ho to probralo a zhluboka se s protáhnutím nadechl. Napil se trochu více, pak šálku zase položil a otočil pohled k tomu muži. Vypadal dost sebejistě a docela, že by mohl zbalit kohokoliv tady- pomyslel si. To už bral rovnou docela jako konkurenci. Určitě...Určitě bude tohohle hlídat.

"Nevím jestli budu moc vydržet dnes občas mě moje rodina potřebuje na druhou stranu bude tohle cesta jak rodinu zajistit." usmál se. "Mohu se tady stavit třeba zítra pokud budete chtít...aspoň smířím svou rodinu s tím ,že budo umuset nějaký čas být sami." znovu se usmál a sledoval jak žena odešla jediné co zůstalo byli občasné pohledy toho muže.
"Pokud se mnou máte nějaký problém řekněteho."
řekl dost nahlas.

Povzdechla si, když se nikdo nedíval...tvářila se zcela jako každý člověk tady... dost neutrálně, tak nějak sklesle. Přece jen ji bolela tvář, když se takhle usmívala. Neměla moc důvod se usmívat, nebylo nic..co by ji nějak činilo šťastnou. Usmívala se prostě jen z povinnosti a kvůli udržení hladiny stresu. Změřila si raději ještě svoji hladinu stresu, pomalu se  začala špinit, povzdechla si. Zavřela skříňku, lehce sebou trhla, jak se lekla, když Kira opět promluvila.  Hned se usmívala sladce. "V pořádku, nic to není...jen menší zranění. To se stává nemehlům jako jsem já..Nemusíte se starat..." prohodila sladce a usmívala se dál, trochu ale byla nervózní, když ji takhle sledovala. Naskočila ji husí kůže, zachvěla se a zrudla. Koukla jinam." Umm..půjdu zpátky.." zašeptala a rozešla se pomalu zpátky pracovat.

Všimla se té náhle změny v její tváři a cítila ten stres. Nelíbilo se jí to.. a to skoro vůbec. Trošku si povzdechla. "Nemusíš mi vykat.. normálně mi vykej.. zas tak stará nejsem." trošku se zásmála. Pak ji chytla za paži a sklonila se k ní. Trošku si k ní přivoněla, aby cítila pořádně. "Nepřetvařuj se přede mnou, protože já to cítím." řekla tiše. "a když tak.. odnes prosím ten čaj tomu nově příchozímu" pousmála se a vrátila se. Radši to co slyšela ignorovala.

Zdálo se mu, že ten chlap prostě kecá. Jen v klidu seděl a naslouchal zda je vzadu vše v pořádku. Nechtěl se tu skutečně moc zdržovat. Otočil se zase na muže, nevypadal nějak zneklidněně z toho jak promluvil. "Jen se mi zdály podivuhodné vaše rysy tváře nenechte se odradit," protáhne si do stran ruce. Pak si oddechne, rychle do sebe šoupne zbytek kávy a narovná si límec zpátky. Rázně se zešoupne znovu nohami na zem. Už zaplatil takže v pořádku. "Já už půjdu... peníze už přebrala Kya," řekl nahlas k nim dozadu, dal si ruce do kapes a rozešel se ke dveřím u čeho se snažil už si Marka nevšímat. Ještě by mi to nesežral. I když kdo ví zda vůbec. Skutečně to byla ale pravda i když ne důvod. "Naschledanou," řekl ze slušnosti a otevŕel dveře na odchod.

V klidu šla a usmívala se, po chvíli ztuhla a zrudla jako jahůdka. Zachvěla se a skousla si ret, když si k ní přivoněla. Zavrtěla rychle hlavou, aby se dala dohromady. " Noo doobře.."zašeptala a ušklíbla se lehce." Hai...rychle ho odnesu a pak budu zase za pultem.." usmála se vesele a už cupitala rychle. Koukla na Trevora a zasmála se tiše. Zalila čaj, pomalu ho přinesla tomu cizinci, kterého neznala. " Tady je Váš čaj, přeji Vám dobré chutnání.."uculila se sladce a odešla na své obvyklé místečko. " Fuuu...dneska to je jak noční můra.."zamumlala. "Měj se Trevore.." mávla ručkou.

Trošku se zasmála nad tím a začala ji sledovat. Roztomilá když se červená. Trošku se nad tím ušklíbla a protáhla se. Bylo ji divné, že tu skoro nikdo není, ale zase.. Je přeci ještě brzo. Pohledem zkoumala kavárnu jestli je vše v pořádku. Podívala se po chvilce na Trevora. "Dobře.. Měj se hezky a přijď zase. " řekla mile a zazubila se. Podívala se hned na Kyu. "Jen rána jsou hrozná.. Hlavně když tu jsi prvně." usmála se mile a opřela se o pult.

Opřela se taky o pult a pak se koukla na Kiru, trochu se začervenala."Mnoo to teda..."zasmála se uvolněně. " Říkala jsi, že si se mnou povykládáš...uumm...kdy..?"dala lehce hlavičku na stranu a pozorovala, stále z ní měla respekt.  Cítila se jako myšička a jako kdyby Kira byla hladová kočka a měla ji každou chvíli sežrat. " Mohu ti říkat...Kira-senpai..?" zavrněla nechtěně a zrudla.

"Taky Kyo," usmál se ještě rychle na zrudlou číšnici. "Jistě..zítra jsem tu zas," řekne trochu už ve spěchu i když měl v podstatě času až-až a mávne rukou na Kiru. Pak už dveře za sebou nechá ať se sami zavřou a vydá se znovu do těch ulic. Tyhle ještě vypadali jak-tak v pořádku, no čím dál šel blíž ke druhému okrsku, tím více to bylo ohavnější, no nedal se odradit. Šel tudy už hodně krát. U hranice nebylo moc příbytků. I to co bylo...byli většinou jen pozůstatky, protože tam se konalo nejspíš nejvíce rebélie a všeho přesto, že to vypadalo teď opuštěně. Procházel se sem a tam uplně v tichu. Měl pocit, že tady by prostě měl začít. Nakonec došel k domku co ho zaujal přesto, že byl stejný jak ty ostatní, vešel pomalu dovnitř a hned si ošouchal nos. Začal se tam rozhlédat a opatrně kráčet.

Pomalu si promnula obličej a povzdechla si. Sáhla si do kapsy pro prášky a vyndala si jeden. Zase na ni lezlo spaní. Nemohla teď spát když je v práci. Položila si prášek na jazyk. Do skleničky si nalila vodu a zapila ten prášek. Ulevně si odechla, protože věděla, že tyhle prášky zaberou hned a už nebude chtít spát. Podívala se pak vedle sebe na ni. "Zvykneš si... Taky mi to ze začátku nešlo. " usměje se mile.. Pak zamrká, protože ji to ze začátku nedošlo. Pak se ušklíbla. "Teď.. Když tu skoro není. " kousla se do rtu. "Takže.. Budu to teď tolerovat .. Když to je tvoje první směna.. Ale jestli se to zopakuje i po druhé.. Už to tak nenechám." trošku zle se ji podívala do očí. Po chvilce se trošku potichu zasmála. "Klidně.. Je mi to jedno. " ušklíbla se nad tím jak zavrněla. "Teď jsi zněla jak kočička." vyplázla jazyk. Ještě se podívala za Trevorem "dobřee." ušklíbla se.