砂糖カフェ ( Satō kafe ) - Sugar Caffé

Podívala se ještě na Trevora a kývla hlavičkou. Narovnala se a zpátky věnovala pozornost své  nadřízené, které ji každou chvíli naháněla víc a víc strach. Osoba, kterou nešlo předvídat a byla tak tajemná, že to dítě jako ji strašně moc lákalo zjistit vše o ní. " Tobě a něco nejít..?" udivila se a trochu zasmála. "Budu se snažit..."slíbila tak trochu pro sebe, ale věděla, že to určitě zase pokazí, smůla se ji jen lepila na paty. Poslouchala ji a lehce  ustoupila. " umm...dobře.." nervózně se zasmála.  " Nyaan...nezněla.." zamručela trošičku a nafoukla pusinku.

Zase se rukama opřela o pult a hlavu si opřela o jednu ruku pak. Sledovala ji a trošku se pousmála. Moc často se neusmívala.. Vždy to bylo jen kvůli lidem, aby se neptali co se děje. "Hai.. Ze začátku mi to taky nešlo.. Ale všechno jsem se rychle naučila.. Ale je to asi zatím jediná věc, která mi nešla.. Všechno nové tady.. Byl to nezvyk." zakřenila se. "A zase ta nervozita." zasmála se. "Ale jo.. Princezno."

Přitáhla si židličku, jak ji boleli ty opařené nožičky a hačnula si. Sledovala ji dál, vyhrnula si jen lehce sukýnku a stáhla podkolenky..sledovala svoje nožky, jak byly rudé. Dotkla se kůže a sykla..bylo to strašně citlivé. " Opravdu se mi nechce věřit, co slyším. Pro mě jsi dokonalá bytost...je to tak nemožné.." zašeptala a ušklíbla se. Zvedla pohled a opět byla strašně rudá. " Heeeh..?! To kde jsi vzala, že jsem princezna..?" zakřenila se trošku.

Sledovala ji, co dělá. Jen se opírala a skoro se nehnula.. Jen se jí hýbal hrudník a břicho jak dýchala.. A na upnutém tričku to bylo docela vidět. Sykla z ní, protože těch malinkých nožek byla škoda. Na chvilku se odebrala dál .. Na konec pultu, ale začala mluvit " byly to začátky" zasměje se a vytáhne chladicí mastičku. "Jsem pro tebe dokonalá?" zvedla překvapeně obočí "a všechno co bude potřeba tě naučím. " zavřela skříňku a došla pomalu k ní. "Kde jsem to vzala? Vypadáš tak .. " zasmála se a pomalu si sedla do bobku k ní. "Namažu ti je.. Pomůže ti to na tohle.. " usměje se a dá si mastičku na dlaň.

Sledovala skoro hladově její hrudníček a zachvěla se. Opravdu ji už začalo houkat na maják určitě. Nejspíš kvůli nedostatku spánku. " Opravdu bych to chtěla vidět...prostě jinak nevěřím.." zasmála se  tiše a dala si ručku u toho před pusu. " Jsi prostě bez chyby z mého pohledu.." usmála se vesele a ukázala u toho zoubky."Děkuji, řekla bych, že se rychle učím z chyb.." uculila se." Nevypadám, vypadám zcela obyčejně.." povzdechla si a souhlasně kývla. Svlékla si podvazky a vyzula botičky, víc vyhrnula sukýnku, aby od toho nebyla opatrně roztáhla nožky, aby je neměla na sobě tak nalepené. Byla rudá a koukala jenom na nohy.

Podívala se jí do očiček. "Dobře.. Brát ti to nebudu" zasmála se potichu. Pak se lehce musela začervenat "tak.. To ti děkuji" pousmála se a pořádně si prohlédla její nožky, aby viděla kde všude bude potřeba to namazat (dvojsmysl). "Pokud to je pravda tak máš výhodu." usmála se mile. "No.. Musíš taky sledovat jak tě vidí ostatní." podívala se na ni a zase na její nožky. Trošku se ušklíbla nad tím jak právě seděla. Kdyby byla divoká.. Určitě by se hned zakousla. Pomalu dala ruku na její stehýnko a začala jí nožku mazat až dolů. Musela se šklebit.

"To je dobře, že nebudeš brát.." zazubil se na ni. "Neděkuj, je to jen maličkost.." zašeptala opět a lehce chvíli pohupovala nožičkami, ruce dala na stoličku a zapřela se opatrně." Mnoo..dalo by se říct, že to je pravda tak na...um..osmdesát procent.." zasmála se tiše, nechtěla nějak rušit toho muže..svými výlevy emocí.Hned jak se ji dotkla, skousla si ret, aby utlumila vše, zadržela dech a začala se chvět, jak se ji dotýkala. Po chvíli to nevydržela a vzdychla tichoulince. " Co se tak šklebíš...? Jsi snad pedofilní dědeček..?" Vyhrkla hned ze sebe, aby to zakecala, co právě ze sebe dostala za zvuk. to se ji nikdy nestalo a ani to neslyšela.

Jen se usmála nad tím a dal ji mazala nožičku. Měla strašně jemnou kůžičku a to se jí zamlouvalo. Po chvilce si dala i na druhou ruku mastičku a začala ji mazat i druhou nožku.. Sledovala ty nožky jak kořist. Pak se rychle podívala jí do tváře když to slyšela. "A nejsi ty snad teď nějak moc přidrzlá? " přivřela na ni oči. "Se tě nikdo takhle ještě ne dotýkal?" ušklíbla se znovu.

Začala se pomalu šklebit taky, jinak to snad ani nešlo, když se tak šklebila Kira. Bylo to docela nakažlivé, to ji zvedlo náladu a proto byla tak trochu drzá...možná poněkud víc. " Gomen..tak jako je to pravda..nebo spíš jako kdybych byla tvoje večeře. Chceš mě spapat..? Nemyslím, že ti budu chutnat, ale klidně si posluž.." Noo to ještě neví, co je Kira zač a že by ji fakt mohla sníst." Mě se nikdy nikdo nedotýkal." vzdychla znovu, zacpala si pusinku...rudá být víc nemohla." Tak v podstatě se dotýkáš skoro zakázaného místa..mám divný pocit v břiše.." Zamumlala přes ručku.

Pohlédla zase na ni a začala se šklebit víc, když ji viděla, že se nešklebí sama. Po chvilce se trošku zasmála. "Já si zase nemyslím, že je něco co by mi nechutnalo " olízla si mlsně rty. Lišky jsou přeci skoro všežravci. Je jim jedno co sní.. Hlavně že mají co jíst.. Tedy pokud v tom není jed. Pomalu rukama sjela na její lýtka a zase zpátky na stehýnka. "Ohhh.. A víš, že máš strašně heboučkou kůžičku?" kousla se do rtu. Trošku zvedla obočí a podívala se ji hluboko do očí. "Vím, že jsem skoro u tvé broskvičky... A popiš mi te pocit. " začala se pomalu zvedat, ale ruce nechávala na jejích nožkách.

Sledovala ji neustále, prostě si nemohla pomoct...navíc ji tohle šklebení docela bavilo." Jsi snad kanibal...? Opravdu ti chutnat nebudu..."zasmála se pobaveně, stále to brala jako legraci jenom.  Nemohla uvěřit prostě tomu, že by ji něco tady sežralo. Možná tak zvěř, ale mutant..? To pro ni byly pouze pohádky. Zachvěla se znovu. " Mnoo..mám ji od malička...nevím proč..prostě jsem se tak s ní už narodila.." povzdechla si. Podívala se do jejích očí a ztuhla. Pootevřela pusu, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku, jen se chvěla a začínala se ji bát, jako kdyby to opravdu byl nějaký pedofilní dědeček, co si na ni dělá zálusk.

Olízla si rty a snažila se, aby se jí neproměnily oči. "Ne.. Jenom něco čeho skoro vůbec není." ušklíbla se. Možná o ni říkají, že je mutant, ale kdyby věděli pravdu, že ve skutečnosti je to zvířátko, které se nedokáže proměnit a má někdy zoubky. "Je to ale roztomilý.." zavrněla pi dlouhé době a pak se uculila. Když ji to rozmazala.. Zvedla jednu ruku a dala ji jí na tvář. Hlavou se přemístila k jejímu oušku. "Víš.. Radši bych si dávala pozor.. Strach mě někdy dráždí.." pošeptala a schválně ji ouško olízla. Pak se narovnala a usmála se.

Popíjel v klidu čaj pravda ,chtěl se zeptat co tu má kdo proti angličanům když byl ten jeho oblyčej divnej, ale proč upoutávat pozornost. Vlastně jeho schopnost nepoutat pozornost byla skvělá protože inu protože, byl svědkem něčeho čeho svědkem ani být nepotřeboval nebo nechtěl. jeho myslí se přeřítila hromada myšlenek z kterých nebylo moc hezkých a pak si jen hlasitě odkašlal.
" Ehm já jsem pořád tady... nechcete raději zavřít?"

Po chvíli se trochu uklidnila, neustále si opakovala, že tohle je jenom škádlení za to, že byla dneska takové nemehlo. "Není to roztomilý.." zamumlala tiše a koukla jinam s lehce nafouklou pusinkou. Červená barva v obličeji pomalu už mizela. Narovnala se a koukla na ni. Lehce se zachvěla a koukla zase jinam."Kdybys mě nezastrašovala..nebála bych se..."zašeptala a podívala se na Marka."My víme...je to jenom škádlení...Prostě dvě mladé holky se strašně nudí...Omlouváme se, že vám to tady znepříjemňuje .." řekla, tak aby ji slyšel a aby moc nekřičela. Pomaličku si natáhla podvazky a nazula botičky. Rychle se podívala na Kiru a  ušklíbla se.

Zasmála se. "Ostatní to vidí jinak." pokrčila rameny a šla vrátit mastičku zpátky do skříňky. Po chvilce se zase narovnala a podívala se na Marka. "Vím, že tady jste." pokrčila obočí a povzdechla si. "A myslím si, že to je něco jiného." to už si řekla skoro pro sebe a zase se opřela o pult. Přitáhla se notes a otevřela ho. Vzala do ruky propisku a začala psát, co bude třeba doplnit a vše okolo toho. Hlavně rozpočty.

"Ano škádlení nicméně pokud nechcete ,abych se přidal měli by jste si ho nechat jinám. Přeci jen i tady je to .... no řekněme riskatní."
usmál se široce.
" Nicméně pokud mě registrujete mohli bychom se vrátit k té práci pak vás tady nechám čemukoliv co chcete dělat."
řekl pomalu.

Povzdechla si trochu a zvedla se, židli uklidila na své místo. "Děkuji" usmála se mile na Kiru."Nhee...žádné škádlení už nebude..!" zasmála se tiše. Promnula si trochu tvář, aby si ještě trochu uklidnila. " Mnoo..tak to si vyřešte tady s šéfovou..já do toho zasahovat nemohu..." ušklíbl se trochu, vzala si navlhčený hadřík a šla trochu umýt stoly..než se tady nahrnout zákazníci.

Začala být trošku neklidná, protože zase mělo přijít něco, co neměla ráda.. k tomu ještě přivezou zboží. Rychle odhodila propisku a začala si mnou obličej a zhluboka dýchat, ale hned se narovnala a podívala se na ty dva. "Škádlení." zamumlala a podívala se na Marka, prohrábla si vlasy. "no.. možná by se hodil někdo navíc.. nějaká alergie nebo fobie? Jak dlouho by jste mohl tak pracovat? Jestli bych přišla, že kradete.. nepřejte si mě." trošku se zachmuřila a na chvilku se podívala na Kyu, jak utírala. Lehce se pousmála.

" Alergie fobie .. nemám nebo o nich nevím pracovní dispozice hmm zaleží na to mjak moc mě je potřeba ale nemyslím si ,že tu budu potřebovat stále navíc mě občas potřebuje má rodina a to i dost naléhavě. Hum proč si myslíte ,že bych měl krást  maximálně si budu brát jídlo co zbude ,stejně by se vyhazovalo."
mluvil celkem klidně a očima přejížděl z Kiry na Kyu.
" Jen nevím jestli zvládnu škádlení pokud je podmínkou?"

Trošku přestala vnímat, umývala stoly a upravovala na nich dekorace. Případně ještě přidala, tam kde chyběly. Všechno pěkně upravovala a tiše si pobrukovala neurčitou melodii. lehce přetřela ještě pult, vzala si konvičku a začala zalévat květiny, jednoduše se o vše chtěla postarat..když měla tolik volného času. Když vše stihla připravit, došla si do kuchyně, kde si rychle udělala menší zmrzlinový pohár. Došla k pultu, sedla si na židličku a začala ji opatrně jíst, zajisté to zaplatí ze svého.

"hmmm" zamyslela se. "Možná tak večery někdy.. protože někdy toho mám odpoledne hodně a potřebuji to vše stihnout.. hlavně..noo.. to je jedno." usmála se a zavřela notes, na kterým byly pandy, ale tělem to připomínalo lamu. "A to jídlo.. tady se skoro nic nevyhazuje.. a pokud něco zůstane a chce si to někdo vzít.. zeptá se mě osobně." povzdechne si. Podívala se zase na Kyu, když se usadila na židličce se zmrzlinovým pohárkem.Zasmála se potichu. "Lehké ochlazení nikdy neuškodí.. hlavně měj po obědě čistou hlavu." podívala se jí do očí.

"Večer dobře dobře to by šlo ale ne dlouho , děti se sami neuloží."
usmál se. " Nevyhazuje škoda...přesto kdyby něco zbylo rád bych si to nechal, děti mojí kuchyni zbožnují,ale víte jak to je čas na vaření doma moc není."
další usměv.
" Dobře a jaký mám očekávat plat?"

Spokojeně vrněla tiše u zmrzliny, která ji uklidnila z toho všeho stresu z dneška. Všechno si v hlavě dávala do pořádku, neměla o chaos vůbec zájem. pozvedla pohled na Kiru a ušklíbla se trochu. " Hai hai...neboj.."usmála se vesele, nabrala trochu na lžičku a natáhla ručku k ní, jako gesto, že se podělí o svůj pohár. "Taky ti ochlazení neuškodí..."musela si prostě zase rýpnout, aby Kiru rozdivočela...to by nebyla prostě Kya, kdyby neprovokovala.

"Zavíračka je kolem osmé až deváté hodiny.. tohle není noční podnik." zakřenila se.Po chvilce ho začala sledovat podezřívavě a přivřela oči. Nezdálo se jí to. "Nevím proč mi říkáte, že vaše děti milují vaši kuchyni, když tady žádné ingredience nedostanete.. možná tak balíček čajů nebo čokolády." povzdechla si. "Plat bude podle toho jak se budete snažit a jak budete dělat to, co vám řeknu." protočila lehce očima. Podívala se hned na Kyu " já se nebojím." trošku se ušklíbla, pak se rychle sklonila a vzala mezi rty lžičku až z ní stáhla zmrzlinu. "hmm.. abych ti to tvoje tělíčko neochladila v zmrzlině." ušklíbla se.

Vlastně jí moc neposlouchal dokud nepadlo slovo čokoláda.
"Čokoládu ha vy nemáte děti co po tom se můžou utlouct."
zasmál se.
"Chápu ,ale aspoň řádově.... hmmm než se tady se slečnou roztečete ve zmzlině a já budu muset uvažovat jestli to chci vidět nebo ne bude mě dnes třeba nebo?"