DŮM - Trevor Lockhart

Sice to nebylo dobře, že tak najednou vypadal až moc v klidu, ale aspoň nemusel mluvit moc on takže se s tim trochu smířil. Každopádně zavřel za nima dveře a postavil ho na zem. "Tak tady.. koupelna je nahoře u pokoje," řekl a dal si dolu boty i s kostkovanou košilí takže měl jen bílé triko. Prohlédl si kluka a rychle se napil. Napustil vodu i jemu jelikož po tom kašlání určitě měl žízeň. "Tady...jak se vlastně jmenuješ?" opře se o židli a lehce se usměje. Byl myslí asi uplně jinde, ale snažil se ho nějak odhadovat. Nevypapadl každopádně už tak nadšeně jako když se k němu nadšeně tulil. Asi je dost náladový nebo si až teď uvědomil co se děje a že není ve svém "teplém" místečku.

Byl strašně moc nesvůj, raději by byl na své skládce. Kde byl prostě svůj. i když to tady bylo čisté, teplé....nelíbilo se mu to. Rozhlížel se trochu, aby se zorientoval. Vzal si opatrně skleničku, přičichl si k němu a prohlížel ji chvíli, pak se opatrně napil a zkoumal, zda to není nějak otrávené."Kazumi.."prohodil tiše." Co oblečení..?" dostal po chvíli ze sebe.

Sledoval jeho pohyby. Viděl, že se mu to prostě nezdá, ale bude to pro něj lepší hned jak si zvykne. On to tak prostě ví. "Těší mě Kazumi.. jsem Trevor," pousmál se, vzal mu skleničku a nastavil ruku, aby mu ji stiskl. Vlastně měl docela sílu v těle jelikož měl na to díky genům muscles docela vlohy. "Dám ti nějaký..." otočí se hned a dojde ke skříni, kde začne hledat něco kde nebude moc záležet na velikosti jelikož byl přeci jen trochu větší. "Měl jsi tu někoho známého?" koukne se na něj koutkem. Myslel, že udržet konverzaci bude pro kluka lepší a vždy udělal co se mu zdálo lepší. Navíc čím více vím tak tím líp.

" Hmm..."jen prohodil a podíval se na něj, když se představil. Jeho ruku nepřijal a ani se ho nějak nedotkl. Prostě odstoupil od něj kousek. "Díky" zašeptal a šel trochu blíž.."Nemám tady nikoho..." povzdechl si tak trochu, doufal tedy v to. Nepřál by tohle nikomu, navíc...on ani nikoho nepotkal za tu dobu. "Jdu se rychle osprchovat.." Vyhrkl po chvíli, když už mu ta špína začínala vadit..Odběhl do koupelny a tam se hned svlékl.

Něco po chvilce povybíral, moc se s tím zase příliš nekašlal. Hlavní je ať bude v suchu a teple. "To je vlastně dobře," řekne v klidu. NIkomu by to nepřál tady být hlavně z těch lidí co má rád avšak snad ani tím nejhorším kromě tich co to postavili. No dal se jim strach vyčítat? Kdo ví...ale dokáže, že nejsou špatní. Tyhle myšlenky mu šli hlavou. "Jistě...hned ti donesu věci," podívá se na něj krátce, pak se ještě jednou napil, ale jen ho to více dráždilo a tak radši zapil prášek na tlumení alergie, pak vzal ty věci a šel pomalu na poschodí ať mu dá ty věci a trochu připraví pokoj ať tam pak může spát taky jelikož obývám neměl akorát dolu kuchyň s věcma a nahoře pokoj s koupelnou. Více vlastně pro čistoti a přežití nepotřeboval.

Dal to do koše na špinavé prádlo. Stoupl si do sprchy a chvíli zkoumal, jak se to vlastně používá...Zasmál se trochu, byl jak neandrtálec. Pořádně se namydllil minimálně dvakrát, aby ten pach a špínu ze sebe dostal. Po pár minutách vyšel, sušil si vlasy a vyšel i z koupelny. Bez toho, aby si kryl své přirození. Prostě mu to vypadlo nějak z hlavy...jak byl uvolněný z té teplé sprchy.

Dal si na zem matraci a přikrývky, postel nechá té princezně snad tam nenajde hrášek, ale podle všeho to bude ten typ princezničky pod kledbou jelikož spal tam kde spal. Svým způsobem mu to přišlo milý, ale jelikož byl i nemocný tak nejspíš neměl více moc na výběř než tam v klidu spát. Všechno tedy u tohohle myšlení doupravil a pak se otočil akorát když Kazumi vešel. No to bylo rozhodně překvápko pro jeho oči. Bylo to na nich trochu vidět přesto, že jeho výraz se zase jako pořád moc nehnul, ale dost to ním zamávalo. "Tak tady máš věci," otočí se rychle k postely a podá mu věci opatrně do rukou.

"Díky.."pousmál se a vzal si věci, rychle si osušil tělo a oblékl se. Dal si ručník přes ramena a povzdechl si. " Kde budu spát..?"  pomalu se vydal zpět do koupelny, aby ji uklidil. Pověsil ručník, pouklízel to po sobě a došel za ním zpátky, sedl si na postel, jak ho bolely nohy a prohlížel si těch pár modřin po těle. Zavrtěl nad tím hlavou." Chci spát na matraci na zemi....v tak velké posteli by mi zbytečně bylo smutno..." takže já na matraci a ty v posteli.

"V pohodě," pousměje se vlídně. Ještě se koukal radši kolem zda nemusí něco své uklidit přesto, že byl docela pořádnej, ale bylo to asi jak s tím rozeplým knoflíčkem v kavárně. Nechtěl vypadat, že si všímá takových věcí nebo podobně. Gentleman prostě. Jen se přes dveře díval jak Kazumi uklízí, pak se opře o zeď a sleduje ho. Doslova možná až skenuje, ale hezkým pohledem ne jak by ho chtěl zabít. Nejspíš měl za sebou toho hodně. Nebo jeho nemoci trochu přerastají nad hranici. On ještě modŕiny neměl. Se asi ani nedočká. "Nepřijde mi moc velká," zvedne obočí. Právě palenda moc velká nebyla, ale nebylo to u zemi. "Na zemi je chladno a jsi nemocnej," řekne jako jistou věc, že rozhodnutí padlo a protáhne si do stran ruce.

Sledoval ho a poslouchal, po chvíli se škodolibě   ušklíbl. Skočil rychle na matraci a roztáhla se na ni, bříškem byl dolů a tiše vrněl. " Dobrou noc, pane  zachránce....doufám, že bude i jídlo později.." zavrněl zase, jak mu bylo příjemně a byl zvyklý takhle vrnět, když se mu něco líbilo. Byl prostě jako takové neposedné zvířátko.  Držel se matrace, kdyby ho chtěl nějak odlepit od ní, pevně ji držela  při nejhorším ho pokouše, raději ho i varoval. " jestli mě odlepíš..pokoušu tě a dostaneš...zákeřnou nemoc..."

Promnul si trochu bradu, koukl se po pokoji a trochu si zívl přesto, že jen pŕed pár hodinami se probudil. Jednoduše tu nikdo nespal klidně. Kromě tady princezny tedy. Divil se. Je to dobŕe vůbec? Ale asi si to zaslouží. "Bude... po koncertu.." povzdechne si trochu a sedne si pomalu tedy na postel. Dívá se na něj asi jak na milou kočku co spatříte na ulici a nejraději by jste si ji vzali do náruče. Jen se na něm zachechtl a povalil se zády na postel. Založil si ruce za hlavu a zase se díval na strop. "Polámal by sis zoubky... a taky více nemám v úmyslu konat proti tvé vůli pokud to nebude vážné rozhodnutí, kterým by sis v nerozvážnosti ublížil."

Zavřel pomalu očička a uzívl si trochu." Děkuji, budu si toho vážit..."zašeptal mile a usmál se, lehl si normálně. Zvedl ručku, pomocí telekineze sebral Trevorovi peřinu a nechal ji nad ním poletovat, tiše se smál, byl zvědavý na jeho reakci. Tohle ho snad nějak nezastraší...bral to jenom jako žertík ne jako přípravu na horší  útok. i kdy..jako útok se to mohlo brát..ale jen ve štěněčí síle.

Jen si pro sebe přikyvnul. Většinou se snažil vydělat akorát tolik, aby měl jen vše co potřebuje a nic více. Chtěl co nejvíce plánovat a chránit lidi co mu prišli toho hodní. Vlastně se na strop moc nedíval, spíš do jeho myšlenek u čeho Kazumiho stále vnímal. Neměl v plánu rychle usnout a nejspíš by mu to ani nešlo. Pak se podíval níž na peřinu a překvapeně otevřel oči široce, pomalu zacouval do sedu a až po chvilce se podíval na Kazumiho. Tohle vypadá dost dobře. Ještě to tady neviděl a taková užitečnost. Prošel si zamyšleně prsty přes pusu a odkašlal si. "Ty budeš asi vtipálek..." zachechtne se. "Řekni mi... proč tě poslali na hranici?" přihmouřil na něj zaujatě oči.

Hrál si ještě chvíli s peřinou, pak si ji stáhl k sobě. " Hoho..to bude teplíčko u mě..."  zavrněl spokojeně. Koukl na něj. " Mnoo..trocha zábavy snad neuškodí v tomhle světě.." povzdechl si a prohrábl si vlasy. Trochu se zamračil. " Seděl jsem za vraždu....pustili mě po roce...pod podmínkou, že budu žít tady...od nuly...Bez ničeho. Jediné, co jsem tady dostal bylo moje oblečení... a špinavá hladina stresu..."zavrčel trochu a podíval se opět na něj.

Jelikož mu to nepřekáželo sledovat jeho schopnosti tak mu na to nic neřekl akorát dával pohledem najevo jak se mu to zamlouvá. Takovou schopnost by bral klidně. Usmál se na něm a promnul si obličej protože ho už beze spaní taky dost boleli oči. "Nezaškodí... zábava je fajn," zachechtne se trochu. Sám se občas odváže akorát byl teď zamyšlenej kvůli nápadům a trikům co nasbíral. Poslouchal tedy co chtěl slyšet. Ku podivu nevypadal vykolejeně nebo pŕekvapeně. Tady se potkají různí lidi a jelikož je lidi ven neměli často v lásce tak i zabíjeli. Podíval se pak na své ruce a motal si prsty, podíval se ke stropu. "Tak nepřiměřené.."rekl tiše. Narážel na systém jelikož ten kluk jednoduše nemá tak věk a očividně je to ještě hravé kotě i když třeba rozumné. "Proč vražda?" podíval se zase k němu.

Sedl si, chytil se kraje postele a přimhouřil na něj oči jako na svoji kořist. Možná bych ho mohl svázat a okrást...Pomyslel si a rozhlížel se tak jako předtím. Uzívl si trochu, šel by rád spát...ale tady to nezvládne. Má strach o sebe...co když usne a on mu něco provede..? Nemůže to vědět..kdyby tak jenom četl myšlenky, měl by to lehčí."To je moje věc.." zamumlal a koukl jinam. " Jsem nevinný...hodilo to na mě..nikdo mi nevěří..Stačí se podívat přeci na mě. Připadám ti jako někdo, kdo by vraždil..? Jsem úplně stupidní antitalent...Nezvládl bych to nikdy.."

Opřel si lokty o kolena a kousne si zamyšleně do rtu. Už si nešel lehnout. Tedy zatím ne. Vypadal jak by po něm měl každou chvíli skočit a sežrat kdyby se to dalo. V tomhle už tak nevinně nevypadal, ale stejně to bylo spíš milý. Poslat dítě co akorát posouvá věci sem...krásná společnost Země. Opře se o zeď bokem a povzdechne si trochu. "Pokud jsi nevinný a rozhodně nevypadáš, že bys měl chuť vraždit tak jsi tady na správném místě. Nemyslím si, že jsi antitalent spíš se ti nikdo nevěnoval, aby jsi svůj talent našel. Lidi se snaží hrozbu potlačit jako můžeš vidět. Mým plánem je tady spojit mutanty, kterým zůstala vůle a zostrojit plán jak vyklouznout na pravou slobodu."

Poslouchal se a přišlo mu to docela zajímavý plán, po chvíli se ušklíbl. " Co když nás tam venku nic nečeká..? Co když už venku nic není..? Všichni normální jsou mrtví..? A nás zbytek...hlídají už jenom obyčejné stroje...?" zamrkal a zamyšleně se na něj díval. Vrátil mu peřinu a lehl si na bok a zády k němu. Zavřel oči.."Možná je dobře, že jsme tady...je to tady lepší..lidi tam venku..ten život...Nechybí mi..má vlastní matka mi nevěřila, že jsem nevinný...nikdo...Tady...stejní lidé jako já...mi věří a to jsou cizí.."

Opíral se o zeď vlastně i proto, že byla chladnější a tak mu to trochu chladilo hlavu jelikož ho začínala trochu bolet, no jinak byl v pohodě a poslouchal ho. No nelíbilo se mu to. Samozřejmě...napadlo ho to pár avšak tuhle myšlenku zamítal. Tohle se stát nesmí. Nesmělo. Vzal si svou peřinu, dal si ji jen přes kotníky a prokřupl si prsty. "To bych nerad, aby byli všichni mrtví...mám tam jednu důležitou osůbku," podíval se do země a pak zase na Kazumiho, který už mu byl zády. "Chápu proč by ses radši nevrátil," řekne víc tiše. "Taky bych to asi viděl jinak, no kdybys potřeboval tak se na mě můžeš obrátit přesto, že mě neznáš tak pokud mi uvěříš tak tu jsem... víš... já mám tam venku syna," rozhodl se říct něco osobnějšího, aby si třeba získal, alespoň kousek důvěry.

Nechal zavřené oči už neměl na nic náladu, opět. Tentokrát to ale u něj vydrží déle...protože to nebyla jedna z těch rychlých změn nálad. prostě si jen něco uvědomil a  rozhodl se raději stranit." To je mi líto..." zašeptal lítostivě. Tohle mu jeho rozhodnutí ještě utvrdilo. " Zítra ti oplatím tvoji službičku a odejdu..."zašeptal zase. Překryl se peřinou pořádně, aby mu nebyla zima a pomalu usínal.

Bylo mu trochu těžce. Asi dnes prostě toho je více. Jelikož se déle nevyspal a teď chtěl dávat pozor na toho kluka ať to je za cokoliv protože tady může už bojovat jenom za sebe a ty lidi. Hlavně takoví jako je on. "V pořádku..." řekne tiše a pořád se dívá na jeho záda. "To nepotřebuji. Buď zůstaň u mě nebo prostě..." mávne rukou a promne si obličej. Cítil jak to vše doléhá. Bohužel měl silné tělo, no takhle jeho city. Postrádal dotek už odkdy se rozešel a když se ho Kazumi dotkl tak se prostě na chvíli necítil vlastně sám. Tím, že mohl o někoho pečovat mu prostě vracelo sílu a uspokojovalo tu potřebu být někomu na blízku. "nebo prostě..." oddechne si a stiskne oči co ho už stejně dost pálili. "Kurva s tím," postaví se rychle a dojde ke skřínce.

Usínal pomalu a nějak ho už nevnímal, co dělal..Jen mu v hlavě zůstávalo každé slovo, co Trevor řekl..jako kdyby maminka vykládala pohádku na dobrou noc svému dítěti. Promnul si trošku krk a  zívl si unaveně. Mlaskl trochu a hledal si správnou polohu, aby usnul hned. " Nebo...prostě..co..?" pootočil hlavu na něj, po chvíli vykulil zaskočeně oči, ale byl na další reakci už unavený a tak ho jen vyděšeně sledoval. " Co je s tebou..?" povzdechl si. " Prostě se ti nějak odměním a zase zmizím.." řekl úplně s klidným hlasem...jako by mu bylo jedno všechno.

Začal se spíš nervozně než naštvaně hrabat ve skříni a snažil se netřít si oči. Alespoň, že ten kluk už vypadal více v pořádku, protože kdo ví jak vůbec žil. Sylk trochu když mu u hledání pár věcí i upadlo. "Nebo prostě choď, ale dávej si pozor byla by tě škoda," řekl rychle protože už se z těch očí ani nemohl soustředit. Vybral rychle kapky do očí konečně a zaklonil hlavu když je otevřel. "Málo spánku a průvan na určitých místech," sykl a pustil si kapky jednou do jednoho a pak do druhého oka. "Tak mě pálí," zamrká trochu už s bolestí, aby se kapky rozlili a odloží je zpátky. Pak se otřese, zavře oči a sedne si na postel. "A co budeš dělat? Droni tě hledají ne?" oddechl si  jen tak seděl a se uklidní.

Povzdechl si trochu a lehl si zpátky jak ležel. " Půjdu zpátky...tam kde jsem byl. Je to můj úkryt a mám tam mno svých osobních věcí...které jsi tam nechal.. i s mým oblečením na zemi..."zamručel trochu. "Jestli mi to sebere nějaký...ehmm...domysli si.. Přísahám, že tě svými schopnostmi roztrhám zevnitř... Budeš mít ve svém těle z orgán guláš..Takže si mě nepřej Trevore" to už seděl a probodával ho pohledem. Který by spíš někoho svedl než zastrašil. K tomu ještě...poprvé ho oslovil jeho jménem.. Což ani sám nějak nepostřehl.